Můj blog - pel mel všeho, co vnímám jako důležité natolik, že se o to chci podělit. 

Dnes jsem se úplně neplánovaně ocitla v jednom supermarketu v Prostějově na Plumlovské. Celý den bylo vše tak jaksi mimo plán a nic si nesedalo a zdánlivě ani nenavazovalo. Pominu-li, že jsem si vlastním omylem minulý týden rezervovala dvě studentky na dnes na stejný čas a ještě na dvojitou lekci a jeden ze studentů při úterku nakonec vůbec nedorazil, abychom se pak ujasnili na tom, že on má celý den pondělí, pořád by se to ještě dalo zařadit mezi ty lehce rozvichřené, ale víceméně ještě cajk dny.

Ale pak padla ta neskutečná mlha a mně to přišlo jak z hororu se zombíky. Vypnu soustruh (rozumějte počítač), na must-do-listu jen nějaké drobky – natankovat LPG a hodit balíček na poštu. Fajn, za 30 minut se vidím doma. Vyrážím.

Přijedu na LPG stanici v Držovicích, nad pumpou se svítí, je 18:15, zavírají v 18:30. Potřebuji plnou. To je potěší, říkám si. Ale ouha. Závora. Vystoupím z auta a jdu za pánem od obsluhy, zda by mi mohl natankovat plnou. Nemohl. Už má zavřeno. A důležitě ukazuje na ceduli, že poslední zákazník bude obsloužen 10 minut před koncem zavírací doby. Ale já u vás natankuju plnou. Je mu to jedno. Mám zavřeno, říká. Ale ještě není 18:20. No, ale já už to mám vypnutý. A je to problém zapnout? Zjišťuju, že je. Prý to trvá 20 minut!! než se systém nahodí. Hádat se nebudu. Kde není dobrá vůle, nepomůže nic. Zasteskne se mi po úrovni služeb v Anglii. I po tom druhém pumpaři, který se tu s tímhle morousem střídá. Povídáme si vždycky o psech a o kočkách, počítadlo cvaká a život je takový hezčí, takový lidštější.  Ale tenhle druhý pán je „klasik“. A nejen po ránu. Přijedu, nevyleze z budky ani do 3 minut, tak nastartuju a odjedu. Proč já sem jezdím? Mám to stejné 3 minuty od domu i na tu pumpu na Plumlovské. To mi jde hlavou, když se vracím do auta pro mobil a jdu si zpátky k pumpě vyfotit provozní dobu a také jméno majitele a kontakt. Pán od obsluhy mé kroky a počínání sleduje a rychle nad pumpou zhasne, ale fotka se povede i s bleskem. Můžu se vás na něco zeptat? obracím se na něj. Jste zaměstnanec nebo majitel? Zaměstnanec.  Tak na shledanou. (Sbohem by se hodilo víc.)

O tři minuty později.

Jsem na LPG pumpě na Plumlovské. Jsou tam dvě. Jedu na tu levnější. Závora je otevřená. Svítí se. Nad pumpou i v budce. A v budce sedí pán. Zastavím, vypnu motor. Pán ani nezvedne hlavu. Vystoupím a jdu se podívat, jak to mají s otvíračkou a zavíračkou atd. Je to napsáno na té budce, ne na pumpě. Zavřeli v 18:30. Ale co, líná huba, víme jak. Jdu dovnitř. Dobrý večer, můžete mi prosím natankovat plnou? Mám zavřeno, odvětí pán. Už se nepřu. Je 18:45. Pán přece zavřel v 18:30. Nerozumím sice otevřené závoře atd., jen se zeptám, zda mají naproti otevřeno. Jó, paní je tam do sedmi. Už se směju. Připadám si jako slepička, když shánela vodu kohoutkovi. Popojedu o 20 metrů zpátky. Zastavím u pumpy. Vypnu motor. Ani si nevypnu pás a paní už je u auta. Dobrý večer, natankujete mi plnou, prosím vás? Samozřejmě. To víčko vám odšroubuju, to nechte. Mít s sebou někoho dalšího, poprosím ho, ať mě štípne.  Říkám jí o svém zážitku. Ona ví.  Nejsem první, kdo jí něco takového sděluje. A ani druhá. Poznámka k téhle via dolorosa: Napojení systému, i když už je vypnutý, je prý věcí 5 minut nejdéle.  PS: Paní je majitelka.  

Tak když už jsem na tomhle konci, kde pošta po 18:00 nemá otveřeno, koupím alespoň to stelivo pro kočky. Vím, že posledně ho tu měli, když jsem ho sháněla a nikde jinde nebylo. Nebylo sice na must-do-listu, ale vzpomněla jsem si, že zítra mám pár hodin na to, abych si ve sklepě před zimou poskládala věci a že jsem chtěla do krabic s botami dát sáčky se silikagelem. A právě ten kočičí silikagel se mi pro tenhle účel osvědčil. Takže jo. Stelivo je tam, kde vždycky. Popadnu sáček a zamířím k pokladnám. Tam se mi maličko zatmí všemi těmi lidmi ve frontách, ale řeknu si, že teď, když už mám natankováno a navíc mám i ten silikagel, tak prostě už nikam nespěchám. Pán přede mnou se na mě otočí, změří si můj nákup a říká, To máte jen tohle? Jo jo. Tak pojďte přede mě. To je dobrý. Mně už dnes nic nezdrží, usmívám se. Mezitím přichází jeho paní a s úsměvem pokládá do koše balíček tvarůžků. Našla jsem je!, komentuje svou akci. Pán se také usmívá. Pouštím se na mobilu do procvičování němčiny na Duolingu. Periferně sleduji frontu přede mnou a nakonec si sáček se stelivem odkládám na chlaďák před pokladnami. Pilně cvičím sloveso mít a jíst a taky být a překládám věty Můj kůň má hlad a My jíme hodně ovoce a  Kočka žere brouka.. a pak si všimnu, že se na páse udělalo místo. Přihodím stelivo na pás a zakoukám se na poslední kousek zboží, který na něj paní položila. Ty tvarůžky. No jasně. Nechce je v tašce rozemlet a vůbec. Možná, že je to korunovační klenot celého nákupu. Paní zaplatí a teď už paní prodavačka namarkuje ten můj jeden kus. A v tom se podívá a řekne Ale ne! V ruce má ten klenot! Ty tvarůžky! Panííí! zavolá a my všichni ve frontě se rozhlížíme, jestli ten pár je ještě někde v dohledu. Ale není. Paní pokladní odkládá Klenot za sebe s komentářem No, to doufám, že mi to tady nebude krášlit zbytek směny!! a ohrne nos. Zaplatím a pána s paní doháním u otočných dveří. Dobrý večer, nenechali jste si na pokladně tvarůžky? Ježišmarjá!! zastaví se oba a paní vyběhne zpět k pokladnám. Pán se na mě usměje a říká, No to by už byl dneska fakt šílenej den! Smějeme se oba. All´s well that ends well. Konec dobrý, všechno dobré.

A já si dnes večer dám Crimson Peak, když je ta pitomá mlha.