Můj blog - pel mel všeho, co vnímám jako důležité natolik, že se o to chci podělit. 

Téma poslední dobou stále více aktuální – online výuka.  Pro někoho novinka. Pro někoho běžná součást života. Jaké jsou její silné stránky? Má nějaké slabiny? A jak si vybrat online jazykový kurz? A jak si vybrat online lektora?

Tak Risitas už nám zvládnul na YT polechtat bránici duhovým dědou a závody dronů. :D A výsledky už jsou pomalu komplet. Gratuluji mým letošním maturantům k výborným výsledkům! I´m so proud of you! A jak se vedlo vám? Zjistěte v textu. 

Mé srdce je navždy spjato s několika málo lidmi a také s několika málo místy. A protože mou nejčastější překážkou v častějším kontaktu s rodinou, přáteli a krajinami srdce vždy bylo: „Nemůžu, mám práci“, rozhodla jsem se tohle změnit.

Únava? Stres? Pocit, že už by to chtělo zase prázdniny? Je jedno, zda máte doma školáka nebo studenta nebo ani jednoho, první záříjový týden nás všechny přepne z bestarostného léta do jiného rytmu a jaksi se prostě všechno zrychlí a zahustí. Co s tím?

Zhluboka dýchejte. Pozitivní je, že první týden návratu do reality máme zdárně za sebou.  Jenže po víkendu znova, že? Tak pojďme zkusit nějaký ten trik, jak to lépe zvládnout J

Na jednom výcviku - ne pro lektory či učitele, ale na výcviku krav magy - jsem se stala svědkem rozhovoru učitelky na 2.stupni ZŠ (55) a budoucí učitelky na ZŠ (23). 

55 říká: Dnešní děti jsou hrozně líné. Odmítají se naučit 8 stránek zápisu o 2.světové válce. 
23 na to: A přitom by se toho dalo napsat i na 11 stránek! 

V mé hlavě tichý úžas a hrůza. Bože chraň! #jakzabitvdetechzajemocokoliv

Každého studenta si musím občas aspoň na chvíli naložit na pomyslná záda, aby si odpočinul, nabral dech a mohlo se pokračovat dál. A během této krátké doby oddechu vždy přijdu na to, jak dál, pokud něco prostě nejde a nejde. A proto se v některých mých hodinách i tančí. 

Je štěstí to, co přijde bez ptaní a vletí vám to do náruče? Nebo je to něco, co bylo naplánováno a vyšlo to? Nebo je to něco, co si vydřeme navzdory všem a všemu? Je to něco, za čím jdeme s vírou celého svého srdce i s vědomím velkých ztrát?

Zvoním, okno se otevírá a já volám: "Přišla jsem vám popřát šťastné a veselé, ale hlavně k těm vašim narozeninám. Tak všechno nejlepší a všechno nejlepší!" Tvář v okně se otevírá do širokého úsměvu:

O lásce, která prostě je. Všude kolem. 

Článek o tom, jak (ne)píšu blog.

Dnes při hodině angličtiny s mým z nejmladších studentíků (9). Vysvětlujeme si psaní koncovky ING u sloves v přítomném čase průběhovém. Hledá u vybraných sloves poslední znělé písmenko, označí ho zvýrazňovačem a přelepuje to neznělé barevnou washi páskou. Pak dopisuje ING. Jde mu to a nadšene rozpřahuje rukama nad každým správným ING tvarem, až čmárá po zdi tužkou, kterou drží v ruce.

Dnes jsem se úplně neplánovaně ocitla v jednom supermarketu v Prostějově na Plumlovské. Celý den bylo vše tak jaksi mimo plán a nic si nesedalo a zdánlivě ani nenavazovalo. Pominu-li, že jsem si vlastním omylem minulý týden rezervovala dvě studentky na dnes na stejný čas a ještě na dvojitou lekci a jeden ze studentů při úterku nakonec vůbec nedorazil, abychom se pak ujasnili na tom, že on má celý den pondělí, pořád by se to ještě dalo zařadit mezi ty lehce rozvichřené, ale víceméně ještě cajk dny.

Kate je extrovertní introvert a brzy se odhodlá sem něco víc o sobě napsat. 

"Tak už se ti to krátí, co?" nebo "Tak jak se těšíš do školy?" a ještě lepší "Za chvíli ti to začne, že?" Tyhle věty a jiné podobné si pamatujeme všichni a někteří z nás je ještě zažívají a někteří z nás je nejspíš i říkají, i když z nich dřív také měli pupínky a říkali si, že tohle svým dětem nikdy neudělají. A do toho všeho se na nás z médií valí Hola, hola, škola volá! Zpátky do školy! a podobné super hlášky.