Můj blog - pel mel všeho, co vnímám jako důležité natolik, že se o to chci podělit. 

Zvoním, okno se otevírá a já volám: "Přišla jsem vám popřát šťastné a veselé, ale hlavně k těm vašim narozeninám. Tak všechno nejlepší a všechno nejlepší!" Tvář v okně se otevírá do širokého úsměvu:

"Jejda, to jste nemusela, to si přece nemůžete dělat takovou škodu!" 
Stoupám si na špičky a natahuju se s taštičkou s dárkem a potřeseme si rukou.
"Děkuju!" 
"A tak jak jste to oslavil?" ptám se.
"Ale krásně, ale víte..," očka mu zasvítí a ohlíží se za sebe do okna, jakoby se bál, že bude při něčem přistižen, pak se opírá o parapet a ztiší hlas: "Já jako bývalý motocyklový závodník amatér jsem si teď koupil motorku.. ." a ještě jedno rychlé ohlednutí; teď ještě s nadzvednutím záclony a zpátky na parapet.
"To je super! Už jste ji byl projet?" ptám se.
"Jo, jo, byl..," povzdechne si. "Co mám taky dělat, nikdo se mnou doma nemluví. Žena mi řekla, že nemám ve svým věku rozum a od té doby ani slovo se mnou." 
"To ona ze samé lásky," říkám. "Má strach, že se jí někde roztlučete."
"Ale né, kdepak z lásky," vede si svou umíněně. "Nemá mě ráda. Nemluví se mnou!"
"To ona zase bude, nebojte, nejpozději na Štedrý den. Dostanete úsměv a pusu i s mašličkou! Tak šťastné a veselé a dobře do toho nového roku vykročte! Mějte se krásně. Na shledanou."\
"Na shledanou!" volá za mnou a mizí v okně.  

Na 3 krále jdu kolem a zahlédneme se přes okno. 
Mrknu na něj a zvednu palec (Dobrý?). 
Usměje se. Zvedne palec (Dobrý!).