Můj blog - pel mel všeho, co vnímám jako důležité natolik, že se o to chci podělit. 

Každého studenta si musím občas aspoň na chvíli naložit na pomyslná záda, aby si odpočinul, nabral dech a mohlo se pokračovat dál. A během této krátké doby oddechu vždy přijdu na to, jak dál, pokud něco prostě nejde a nejde. A proto se v některých mých hodinách i tančí. 

Jak už jsem tu v jednom článku zmínila, mám psa. Pejsku. V prosinci jí bylo 15. Je velmi vitální, ale už naprosto hluchá a slábne jí zrak. Stala se na mně velmi fixovanou. Pokud jí zmizím i z toho zbytku zorného pole, které jí ještě zůstává, vyrazí za mnou. Kdo má malé dítě, děti, ví, jaké to je, když nemáte soukromí ani na WC J Kam se hnu, tam mám psa. Celkem se to dá, sladily jsme se, ale když se pustím do něčeho, co není každodenní rutinou a nemá můj pohyb po bytě nakoukaný, tak o sebe packáme a to je o ústa. A tak ji nosím na zádech. Objevila jsem takovou povedenou velkou kabelu z pevného plátna a dlouhými uchy a ona sedmikilová hvězda se do ní akorát vleze. Akorát těch 7 kilo začně po půl hodině být znát a po 45 minutách už musíme udělat výsadek. Ale to ona už dávno spokojeně chrupe, tak ji položím i s taškou do jejího pelíšku a ona spí klidně dál. A tou dobou už mám většinou hotovo nějaké to uklízení, věšení prádla nebo úklid koupelny hotový. Holt musím spěchat, má ramena zvládnou jen těch 45 minut J

A já se marně snažím vybavit si jednu takovou bajku. Šlo tam o to, že ve výsledku bylo nějaké zvíře lepší kousek cesty nést, než ho celou cestu popohánět.. nebo poponášet? Teď nevím. Kdybyste někdo věděl, dejte mi prosím vědět. Na internetu jsem ji nenašla.

A proč vlastně tenhle článek o tom, že vás chvíli ponesu? Zkrátka jde o to, že každého studenta si musím občas aspoň na chvíli naložit na pomyslná záda, aby si odpočinul, nabral dech a mohlo se pokračovat dál. A během této krátké doby oddechu vždy přijdu na to, jak dál, pokud něco prostě nejde a nejde. Je to jako když pro jednu studentku dělám před výukou taneční prostor, protože jen při pohybu prostorem je schopná vnímat jednotlivé časy a jejich odlišnosti; takže ano, máme taneční kroky na každý jednotlivý čas od přítomného po předminulý, včetně rozlišení prostých a průběhových časů. Kdyby vás zajímalo, jak fixujeme předminulý čas, tak pomocí moonwalku J Ale než jsem na to přišla, jak jí ty časy dostat pod kůži, musela jsem si ji - obrazně řečeno - chvíli naložit na záda.